Jedno z mých tibetských jmen je Drodul. To v překladu znamená krotitel cítících bytostí. Když člověk krotí nebohá zvířata, tak u toho práská bičem. Drodul teď tedy také lehce práskne bičem kolem nebohých cítících bytostí, aby je trochu popíchl a popostrčil k usměrnění energie, k odehnání od zmatku a letargie! 
Moderní koučové dnes často říkají, že štěstí dosáhneme jedině když budeme sebe stavět za každých okolností na první místo a druzí pro nás nebudou tak důležití nebo ještě hůř, budeme je vnímat jako někoho zcela cizího a nežádoucího. Nesouhlasím zásadně.
Ne, že bych měl pochybnosti, ale jen se opakovaně přesvědčuji, že Buddha má pravdu když tvrdí, že egoismus a hledění si jen svých zájmů vede k prohlubující se nespokojenosti a naopak podání pomocné ruky a zaměření pozornosti na druhé je zdrojem dlouhotrvajícího štěstí a dobrých pocitů. Pomáhejte druhým ať už z potíží nebo za splněním toho, čeho chtějí dosáhnout. Lusknutím prstů se může stát, že i my budeme potřebovat pomoc.
Totiž tato oddělenost, pocit nenahraditelnosti a vlastní velké důležitosti je zdrojem trápení a toho, že se nám moc nedaří, že třeba v životě zažíváme situace, se kterými se neumíme vypořádat. Pak máme těžce zmatenou mysl trpící nevědomostí – nepochopením jak funguje vesmír, jak stejným způsobem fungují i věci kolem nás ve zcela běžném životě. Máme na ně pokřivený náhled, stejně jako špinavé zrcadlo neodráží pravý čistý obraz, tak zanesená mysl emocemi, nevědomostí a špatnými životními náhledy neodráží pravý čistý obraz reality takové, jaká ve skutečnosti je.
Musím uznat, že více než kdy dříve se mi ve studiu objevují lidé, kteří evidentně psychicky trpí a toto psychické trpění, pokud trvá dostatečně dlouho, se překlápí ve fyzické neprospívání – v různé nemoci a neduhy. Nikdy dříve to tak nebylo. Od covidu sleduji rapidní zhoršení. Snesu ledacos, jsem schopen vyslechnout různé větší či menší podivnosti, jsem schopen mluvit s lidmi, kteří v životě provedli hrozné věci a vytvořili velmi těžkou karmu. Ostatně v nemocnici občas ošetřujeme i vrahy, násilníky a podobně. Toho všeho jsem schopen. I když to možná často nechceme připustit, každý má příležitost k nápravě a i ta nejtěžší karma bude jednou vyčerpána, jiné východisko není.
Přiznám se, že jedna věc, která mě ve studiu vyčerpává, je naslouchání různým hrubě pokřiveným pohledům. Nevím, asi vysílám nějaké signály, že naslouchám, přemýšlím a chci poradit. To je pravda. Vede to ovšem i k různým bizarnostem. V poslední době jsem často svědkem názorů “Žiju vědomě, mám to všechno pod kontrolou.”, “Mám osvícenou mysl, všechno jsem už zvládl.”, “Byla jsem na regresní terapii a v minulém životě jsem byl velmi významnou osobou v Atlantidě”. – tohle mimochodem říká mnoho lidí – je to oblíbený příběh různých terapeutů a lidé tomu věří. Ledaskdo se tomu zasměje. Následky jsou ale dlouhosáhlé.
“Byly objeveny podzemní systémy chodeb, do kterých jsou unášeny malé děti, které jsou nucené k otrocké práci a je z nich extrahován dětský hormon.”, “Už je na spadnutí zhroucení celého systému a do pár dnů přijde nový světový řád, minule to ještě nevyšlo, ale teď už to čekáme každým dnem.”, “Jsou vymyšleny speciální postele, které přes noc člověka ze všeho uzdraví a už nebudeme umírat.”, “Čím více budu pěstovat sebelásku, tím dříve a lépe se budu mít, jedině tak můžu dosáhnout spokojenosti.”
Tohle jsou příklady těžkého zmatení a mentální dezorientace.
A takto bych mohl pokračovat ještě poměrně dlouho. Všichni lidé přemýšlející tímto zmateným způsobem hledají štěstí a spokojenost, avšak sledováním jejich vývoje musím říct, že směřují k čím dál většímu zmatku a neklidu mysli. Velmi se tito lidé trápí, možná neví kudy kam, jsou nešťastní. Tyhle energie mě v poslední době trochu poznamenávají. Někdy už je toho opravdu přespříliš a již jsem se přistihl, že se sám sebe ptám, jestli tohle je ještě možné nebo už jsme v jiné dimenzi. Je mi jich líto, snažím se s nimi soucítit a vidím, že oni sami nevidí, kterou cestou z toho ven. Na koho se podívají, s tím mají konflikt. Cesta ven od tohoho všeho vede přes oslabování egoismu, oslabování nevědomosti a připoutanosti a naopak posilování moudrosti – moudrosti o tom, jak věci opravdově fungují ve vesmíru, jak fungují přírodní zákony i na té nejmenší okem neviditelné úrovni – a následné aplikování tohoto poznání do zcela běžného života. O tom je filozofie, se kterou se u mě můžete setkat. Která sama o sobě není špatná, jak se někdy může zdát. Nepříjemné to je, když naše nevědomost narazí na opravdovou moudrost. Je to jako výbuch atomové bomby.
Chtěl jsem tím tedy říct, respektive si přát, aby se tento stav co možná nejlepším způsobem upravil, abychom konečně pracovali se svou myslí správně a využili její plný neomezený potenciál. Abychom energii směřovali tam, kde to má smysl a kde to je moudré.
Možná sám vyvolávám takový dojem, možná je to atmosféra studia, že jsem nějaký ze systému vymknutý alternativec, který potvrdí kdejakou hloupost a ztotožní se s ní, ale tak tomu vůbec není. Jsem jen obyčejný analyticky a někdy ostře přemýšlející člověk hledající moudrost vesmíru v těch nejobyčejnějších věcech, kterého vždy potěší, když se setká s někým podobným.
Houšť lidem studujícím moudrost!
Úlevu všem, kteří prozatím nevidí světlo. 
