Takový obrázek na mě na síti vykoukl. Samozřejmě, že je potřebné postarat se nejdříve o sebe, abychom měli co jíst, kde bydlet, kde se umýt, měli finanční rezervu a podobně. To je jasné a bez toho se nám hůře funguje, natožpak pomáhá druhým. Jenže my bychom se měli zamyslet, proč se člověku stane, že se mu vybije baterie a zbývá už jen pár procent.
Je nepříjemné, co řeknu, ale ono to častokrát bývá způsobeno právě přehnanou sebestředností a přehnanou péčí o sebe samotné. Hledíme si jen svých zájmů, často říkáme “já, já, já, moje, moje”. Tím pádem bobtná naše ego a pozorně sledující člověk zjistí, že základní vlastností ega je nespokojenost. Čím více ho chlácholíme a dáváme mu více a více, tím více jsme nespokojení, cítíme se nedocenění, máme pocity nedostatku a chceme stále víc. Víc a lepší. A to je ono, co vyčerpá naši baterii. 
Lidé někdy oponují, že se nesoustředí jen na sebe a obracejí pozornost i na své milé, rodinu a ty, na kterých jim záleží. Lepší než nic, pravda. Ale ruku na srdce, stále je v tom jájinkovství – můj partner, moje manželka, moje děti, moje, moje, moje.
A co nám baterii opravdu nabije?
Pochopitelně vyváženost v uspokojení sebe a našich blízkých a na druhé straně také čistý altruistický přístup k lidem, které vnímáme jako cizí. Oni totiž až tak cizí nejsou – mají v životě stejné potřeby jako my… hledají štěstí a chtějí se vyhnout trápení. To děláme také, že jo? 
V mém případě mám vyzkoušené, že když odcházím ze studia, mám upřímnou radost a pocit lehkosti, že jsem mohl ostatním dát masáž, ulevit od bolesti, podpořit, dát jiný úhel pohledu na problém. Dá se říct, že mentální baterii tímto hodně dobíjím. Máte taky podobnou vlastní zkušenost?
Om Mani Padme Hum 🙏
V případě zájmu mě můžete kontaktovat zde.
Najdete mě také na Facebooku a ve videích na YouTube.