Dovolím si mé osobní krátké zamyšlení k rinpočheho citátu.
Trvalé neměnné Já neexistuje, nikde jej nenajdeme. V nás samotných, v jiných lidech ani ve věcech není žádné trvalé Já. Kniha, kterou máme rádi, je jen soubor listů papíru, desek, inkoustu, lepidla a pár provázků – je souborem několika částí, které když jsou pospolu, máme knihu. Ale kniha jako taková nevyzařuje žádnou knihovitost, žádnou neměnnou podstatu, žádné Já. Pokud bychom ji ukázali někomu, kdo knihu nikdy v životě neviděl, nenazval by ji knihou. Proto existuje jen jako označená myslí. Stejně tak v hodinkách není žádná hodinkovitost, jakož i v čemkoliv jiném. Lidi označujeme za přátele, neznámé a nepřátele na základě úsudku naší mysli. V příteli není žádná trvalá “přítelovitost” a v nepříteli není žádná “nepřítelovitost”. Pokud by byla, musel by přítel být přítelem pro všechny ostatní ve vesmíru a nepřítel by taktéž musel být nepřítelem pro všechny ostatní. A to navždy. Protože pokud by měl trvalé Já, které se nemění, přítel by se nikdy nemohl stát nepřítelem a naopak nepřítel by se nemohl stát přítelem. Máte také nepřítele, který v minulosti byl přítelem?
Tudíž ani v nás samotných není nic, co by nás od narození do smrti jednoznačně definovalo. To je vysvětlení, proč v nás není žádné trvalé Já, které by bylo schopno existovat nezávisle.
Proto nemá smysl přehnaně milovat a chlácholit sobecky jen sám sebe, upínat se na sebe, upřednostňovat své zájmy před zájmy ostatních a očekávat, že nás to uspokojí. Právě takový přístup nás vede k mylnému vnímání celého vesmíru. Pokud jsme přesvědčeni, že v nás samotných a v ostatních existuje nezávislé Já, pak rozdělujeme já vs. oni, přítel vs. nepřítel, moc vs. málo, příjemné vs. nepříjemné, zaslouží si moji pozornost vs. nezaslouží si moji pozornost. Nic takového nás ale k trvalému štěstí nedovede. Dovede nás pouze k depresím, obavám a strachům, jak v citátu uvádí Láma Zopa Rinpočhe. Nemůžeš očekávat cokoliv trvale uspokojujícího v něčem, co se neustále mění a je pomíjivé.
Meditujme nad tím, co je pravou povahou všech jevů.
Snaha pomoct druhým, laskavost a radost z radosti druhého jsou konstruktivní kvality, které mají pozitivní dopad na druhé, ale i na nás samotné. ?