Tak často si myslíme, že až budeme mít vysněnou práci, až budeme mít velký dům, až budeme mít lepší auto, až dosáhneme bodu X, přijde chvíle štěstí, které přetrvá a nezmizí, zůstane s námi napořád. Šťastný budu, až budu milovat sám sebe, šťastný budu, až budou všechny věci v rozpoložení, v jakém je chci mít.
Přijali jsme za společenskou normu, že minimalistický způsob života bez balastu je nudný a znamená neefektivní využití času. A tak shromažďujeme věci, které nepotřebujeme, obklopujeme se událostmi, které nám v důsledku nic nepřinášejí. Aby nám aspoň chvíli vydržel prchlivý pocit štěstí, musíme stále dokola tohle všechno udržovat a obnovovat. Pravdou však je, že ve vnějších věcech, v událostech ani v ostatních lidech se trvalé štěstí nenachází.
A tak když jej zde hledáme, jediné co nám v životě zbyde, bude právě jen to hledání a nenacházení, které samo o sobě je celkem únavné, nese s sebou problémy a špatné nálady. Štěstí totiž vychází z naší mysli. Klidné a vyrovnané.
Totiž klidná a vyrovnaná mysl, která na věcech neulpívá, má potenciál rozpoznat, co to vlastně je… to štěstí.
Klidná jako hladina bez velkých vln.
K dosažení klidné a vyrovnané mysli existují metody.
