Pomsta za křivdy není morálně ospravedlnitelná. Dvěma centrálními idejemi buddhismu jsou karma a čtyři vznešené pravdy. Karma je kosmický zákon příčiny a následku. Podle buddhismu všechny činy vytvářejí pozitivní nebo negativní důsledky (nebo obojí), a to na základě úmyslu (který pod činem leží), samotného činu a bezprostředních následků činu.
První ze čtyř vznešených pravd je, že život je dukkha (utrpení, potíže a konflikty). Tato pravda nepopírá, že život je také plný pozitivních zkušeností a vztahů. Nicméně i okamžik štěstí je také okamžikem utrpení, protože okamžik je prchavý – žádná zkušenost štěstí nemůže přetrvat, což je příklad buddhistické ideje, že vše je pomíjivé. Navíc i když jsme šťastní, můžeme si stále přát, aby štěstí bylo intenzivnější nebo si přát, aby uspokojivá zkušenost byla ještě uspokojivější. Totéž platí pro potřebu pomsty.
Podle buddhistické doktríny prázdnoty nejsou žádné binární pojmy, jako je vpravo a vlevo nebo nahoře a dole, absolutní. Takže ani šťastné chvíle nejsou plně nebo úplně šťastné a štěstí ani nenní jejich podstatou.
Negativní karma je produkována jak chamtivými, tak i nenávistnými úmysly, ale více špatné karmy je produkováno nenávistnými úmysly než pouze chamtivými. Člověk nevědomky vytváří své vlastní dukkha/utrpení a vytváří špatnou karmu tím, že se mstí.
Nenávist, chamtivost a nevědomost jsou podle buddhismu považovány za tři kleshas, psychologické jedy nebo chcete-li neřesti. Tyto kleshas vytvářejí připoutanost a tím dukkha/utrpení.
V buddhistickém pohledu existují komplexní kauzální vzájemné vztahy mezi všemi věcmi a nikdo není v zásadě obětí ani pachatelem. Na této hlubší úrovni bychom měli vidět sami sebe a ostatní ne jako osoby, ale jako vzory fyzických a psychických vlastností, které jsou hluboce propojeny a souvisejí s jinými fyzickými a psychickými vlastnostmi. Vzhledem ke čtyřem vznešeným pravdám buddhismu je vhodným postojem ke všem cítícím bytostem soucit.
V případě zájmu mě můžete kontaktovat zde.
Najdete mě také na Facebooku a ve videích na YouTube.