Karma vychází z buddhismu. Internetem a mezi lidmi se šíří mnoho nepřesných ba dokonce nesprávných a smyšlených tvrzení o karmickém přírodním zákonu.
Buddhisté nevěří ve stvořitele, ale v příčiny a podmínky, které vedou k určitým okolnostem, a ty následně přinášejí plody. Tento proces se nazývá karmou. Nemá to nic společného se soudem; není tu nikdo, kdo by sledoval naši karmu a podle toho, jaká je, nás poslal nahoru nebo dolů. Karma je prostě celek příčiny, nebo prvního činu, a jejího následku neboli plodu, jenž se následně stává další příčinou. Ve skutečnosti může mít jedna karmická příčina mnoho různých plodů, a každý z nich může vytvořit tisíckrát více dalších. Tak jako z hrstky zrní může vyrůst pole plné obilí, tak může malé množství karmy mít za následek nekonečně mnoho důsledků.
Karmický otisk jako příčina pozdějších následků je jako jedno jadérko v jablku. Zasazením tohoto jadérka (s prospěšným nebo neprospěšným záměrem) a zaléváním, tedy poskytnutím vhodných podmínek k jeho dozrání, vyroste jabloň, která zplodí mnoho dalších jablek a v každém tomto jablku bude nespočetné množství dalších jadérek – všechna se stejným záměrem jaký mělo původní jadérko. Jedním neuváženým krokem může člověk do budoucna způsobit mnohonásobně více utrpení.
Tohle si člověk musí uvědomit.
Karma se nevztahuje pouze na silné emoce, jako je hněv, nevědomost nebo negativní emoce, může se týkat velmi jemných úrovní. Nepatrné gesto nebo pouhé pokývnutí hlavou naznačující pocit, jemný pohyb očí, to vše může být základem karmické příčiny a jejího dozrání. Povaha našich vjemů – zrakových, sluchových, čichových, hmatových, chuťových vjemů a myšlenek – vytváří v každé chvíli stovky karmických příčin. V okamžiku, kdy se odchýlíme od své základní podstaty mysli, vytváříme karmickou příčinu, jenž vede k nějakému důsledku – lepšímu či horšímu.
Karmu ovlivňují činy, vyřčená slova a také myšlenky!