Do emailové schránky občas obdržím velmi zajímavé i za srdce chytající stížnosti nebo žádosti o radu. Ty nejzajímavější bych chtěl v anonymním podání se změněnými jmény přidat na svůj blog včetně odpovědi, protože si myslím, že by se v těchto tématech mohlo najít více z nás a možná by někomu mohl pomoct následující text.
Dotaz
Dobrý den pane Hajduku,
nejdříve bych se ráda představila, jmenuji se XX a je mi 75 let. Jsem babička, ještě samozřejmě maminka.
Můj život nebyl jednoduchý, ale měla jsem v hlavně nastaveno, že až budu v tomto věku, budu prožívat pokud to zdraví dovolí, klidné a spokojené stáří, ale opak je pravdou. Poslouchám Vás denně na youtube, Vaše rozjímání, meditace a snažím se tímto způsobem být šťastná a v klidu. Uklidňuje mě Váš hlas a i to, že jste nesmírně podobný mému synovi.
Nedaří se mi to a byla bych ráda, kdyby jste mi napsal co dělám špatně.
Měla bych vysvětlit, proč jsem v tomto stavu, určitě ano. Je to kvůli dceři (popisuje své děti). Stále mě obviňuje z toho, jaký je její život a říká mi věci, o kterých ani neumím psát. Věřím, že mi odepíšete a budete mi podporou.
Bohužel jsem daleko na to, abych přišla za vámi, do vašeho studia. Bydlím v XX a i cesta k Vám pro mne není jednoduchá.
Mějte se moc hezky.
Odpověď
Milá paní XX, snad nevadí, že Vás takto oslovuji. Snažím se mít s lidmi přátelské vztahy.
Moc děkuji, že jste si udělala čas a napsala mi takto upřímný email, chytil mě za srdce a vůbec není potřeba se za něj dopředu omlouvat. Těší mě, že se Vám videa na YouTube líbí a taky je zajímavé, že jsem podobný Vašemu synovi.
Ptáte se, co děláte špatně, že se Vám nedaří být v klidu a šťastná.
Paní XX, já si myslím, že neděláte nic špatně. Ba právě naopak vidím jako nesmírně pozitivní a správný krok, že si vyhledáváte informace a videa a snažíte se se sebou pracovat, meditovat, zklidňovat a koncentrovat mysl. Pravidelně a trpělivě tyto metody nedělá zase tak mnoho lidí. Proto si toho vážím a proto to vnímám jako něco, co děláte velmi dobře. Je nanejvýš vhodné tímto způsobem pokračovat a nenechat se odradit situacemi, které se dějí kolem nás. Vím, lehce se to řekne a hůře praktikuje, ale s postupem času člověk zjistí, že to možné je. My říkáme, že popravdě jediné, co můžeme mít časem zcela pod kontrolou, je naše vlastní mysl. Je pravdou, že jako lidé máme potenciál k tomu, abychom dokázali měnit a přizpůsobovat mnoho věcí i kolem nás, potíže však vyvstávají tehdy, když si myslíme nebo jsme dokonce přesvědčeni, že můžeme mít pod kontrolou vše, co se kolem nás děje. To (bohužel nebo bohudík) není možné, nemůžeme mít absolutně vše pod kontrolou a pod palcem. Zbývá nám ta naše mysl a tu když dostaneme pod kontrolu, je to výhra na plné čáře. Dokážeme bez většího zneklidnění nebo rušivých emocí sledovat to, co se kolem nás děje, aniž by nás to zcela paralyzovalo. Existuje něco, co označujeme jako závislé vznikání. To nám říká, že různé situace, chování lidí a podobně je výsledkem souhry mnoha různých faktorů, nad kterými nemáme kompletní kontrolu. Pak se dějí různé události nebo se lidé chovají i prapodivně. My to sledujeme a buď nás to zneklidňuje, víří emoce a nebo tohle dění pozorujeme “z povzdálí” jakoby se nás netýkalo. Zkusíme nad myslí držet kontrolu a nenechat emoce, aby ji podráždily.
To znamená, že ani jednání Vaší dcery nemůžeme změnit, pokud se k tomu nerozhodne ona sama. Měli bychom přijmout, že má takovou karmu, že se třeba cítí ublíženě. V podstatě dělá to, co dělá hodně lidí. Hledá v ostatních lidech příčiny toho, proč se jí nedaří nebo proč se věci nevyvíjejí podle jejích představ namísto toho, aby vzala zodpovědnost do svých rukou a snažila se okolnosti přizpůsobit tak, aby se jí dařilo. Pro některé lidi je tento přístup příliš náročný a proto vnímají jako lepší řešení, když zůstanou v pozici toho, komu je ubližováno. Zní to možná tvrdě, ale karma dopadá vždy na toho, kdo ji vytvořil. To znamená, že to, co se nám nebo Vaší dceři nyní děje, je výsledkem karmických příčin z dřívějšího období tohoto a předchozích životů. Samozřejmě kromě karmy jsme ovlivňováni také výchovou a prostředím ve kterém vyrůstáme. Nicméně nesmíme zapomenout to, co jsme si řekli výše, že jako lidské bytosti máme možnosti jak dost věcí ovlivnit. Chtěl bych k tomu také uvést jednu logickou úvahu o tom, proč je nesmyslné obviňovat výhradně své rodiče za to, jaký máme život nyní. Rodiče dávají dohromady spermii a vajíčko, čehož je následkem embryo a následně celý nový člověk ve své celistvosti ve smyslu materiální schránky. Spermie a vajíčko jsou materiál. Materiál může vyprodukovat zase jen materiál. To je jeden aspekt lidské bytosti. Druhým aspektem je mysl, která není materiál. Není produktem vajíčka a spermie. Do této materiální schránky se zrozuje, připojuje se k ní. A tato mysl s sebou nese karmické otisky. S tím rodiče skutečně nemají společného. Dává to smysl?
Proto nemá smysl, abyste se cítila vinna za to, jak se nyní daří nebo nedaří Vaší dceři.
Pochopitelně, že výchova a prostředí v dětství má vliv, ale předpokládám, že jste pro své děti dělala maximum a obětovala byste za ně i svůj život, kdyby to bylo potřeba. Stejně jako jste je jako novorozence bez váhání nakrmila pokaždé, když začali plakat. Střežila jste, jestli jsou v teple, jestli se jim daří. To jsou známky silného soucítění. Zastávám názor, že než abychom se na své rodiče zlobili celé věky za to, že se k nám někdy nezachovali podle našich představ, měli bychom jako děti mlčky ocenit toto silné soucítění, díky kterému se z novorozenců mohli stát dospělí lidé. Ohromný mateřský soucit. Tak to je. Vstupuje do toho také karma a tu rodiče nemohou ovlivnit i kdyby se jakkoliv snažili. Příkladem budiž rodiny s dvěma dětmi, které dostávají stejnou výchovu, žijí ve stejných podmínkách, rodiče je mají oba dva stejně rádi a přece z jednoho dítěte vyroste inteligentní jedinec s prestižní kariérou a z druhého člověk živící se kriminálními činy potloukající se z jednoho výkonu trestu do druhého. Tohle je otázka karmy.
Rodiče se ptají “Kde jsem udělala chybu? Kde jsme udělali chybu, že se k nám to dítě takhle chová?”. Nikde. Jde o působení karmy toho konkrétního člověka.
Píšete, že máte XX děti. Předpokládám, že jste jim v životě dávali podobné nebo stejné podmínky. Jsou všechny děti stejné? Chovají se všichni XX stejně? Dám ruku do ohně za to, že nikoliv. Chová se dcera jinak než ostatní? … 🙂 Budiž to důkazem pro Vás, že výchova není to, co rozhoduje v zásadě.
Milá XX, ačkoliv vím, že může být obrovsky těžké nebrat si obvinění dcery osobně a jako své selhání, prosím Vás, abyste se o to pokusila a vzala v potaz to, co jsem napsal. Zkusila to vzít jako téma meditace, které je pro Vás šité na míru. Buddha a také dalajláma zdůrazňují, že Dharmu bychom měli umět použít v běžném životě. Já si myslím, že tohle je ta nejlepší příležitost, jak to udělat. V meditaci (nebo relaxaci) popřemýšlet nad embryem jako materiální schránkou a myslí, která je něčím jiným, co nepředávají rodiče. Zpětně si vybavit na ohromnou sílu soucitu, kterou jste rozdala svým potomkům, když na Vás byli absolutně závislí a bez Vaší pomoci by daleko nedošli. Zkuste si představit, že Vaše dcera má jako lidská bytost možnosti, jak řešit svůj stav, se kterým není spokojena. Jen k tomu musí použít ingredienci jménem osobní zodpovědnost. Pokud se Vám s ní těžce mluví, nemusíte jí o tom nic říkat. Stačí si tato témata propůjčit jako předmět své meditace a výsledkem bude Vaše úleva. V každém případě kdyby si to chtěla přečíst, pochopitelně může. Třeba se nám podaří ukázat jí jeden z možných směrů přístupu k životu a zanechání obviňování ostatních.
Je potřeba se na věci podívat z jiného úhlu pohledu. Často používám metodu, které říkám “Úprk do kosmu”. 🙂
Představíte si batoh s tryskama, které zapnete, odlepíte se nohama ze zemského povrchu, cestujete pryč atmosférou a díváte se při tom na zeměkouli, jak se oddaluje a zmenšuje. Společně s ní se zmenšují i problémy, je čím dál větší ticho, křik lidí už nejde vůbec slyšet a jediné co zůstává, je klid v naší mysli. Až jsem ve vesmíru, kde už se zvuk vůbec nešíří, vypnu trysky a jednoduše tam krátce nebo delší dobu zůstanu, jak je potřeba. A přemýšlím nad tím, co jsem si vybral jako téma meditace – viz tučná část textu výše. Když jsme na mentální úrovni takto daleko od Země, lehčeji se nám také podaří zhodnotit více aspektů našeho života – máme dobré bydlení, každý den co jíst a pít a také se umýt. Můžeme se věnovat věcem, které nás baví, můžeme meditovat a hlavně máme vzácné lidské zrození. To, že nás někdo obviňuje, je jen jedna menší část z těch všech, které nás v životě potkávají.
Vím, že Vám tohle téma dělá těžkou hlavu, ale budu rád, pokud zůstanete u meditační praxe. Zkusíte meditovat volně, do ničeho se nebudete tlačit a nebudete sama sebe bičovat, že se Vám to jeden den podařilo lépe a jindy hůře. Dejte tomu volnost. A pokud Vám dává smysl, co jsem napsal, zkuste to použít.
V Praze občas bývám, když ji navštíví moje nejlepší přítelkyně ctihodná Tenzin Palmo a nebo příští rok se do Prahy chystám, pokud ji navštíví náš milý učitel Karma Lhundup Rinpočhe. Třeba se sejdou dobré podmínky a v některém z těchto období se budeme moct setkat osobně.
Pokud byste mi chtěla kdykoliv cokoliv říct, o něčem popřemýšlet, napište mi. Vždycky Vám odpovím.
S úctou, Vladimír Hajduk.
Kéž je vše příznivé.
Om Mani Padme Hum
V případě zájmu mě můžete kontaktovat zde.
Najdete mě také na Facebooku a ve videích na YouTube.