NEDUALISTICKÝ PŘÍSTUP K ŽIVOTU, K LIDEM, KE VŠEMU…

Když zastáváme nedualistický náhled na okolní cítící bytosti, události a vlastnosti, pak to znamená, že nedělíme lidi na sympatické a nesympatické, věci na odpudivé a přitažlivé a také že nestálé nevnímáme jako stálé.
Za předpokladu nedualistického náhledu vnímáme tok událostí takový, jaký se jeví. Nesnažíme se jej zvrátit tak, abychom jej mohli označit za tekoucí vhodným směrem. Přijímáme tak, jak je.
Dualistický náhled se snažím vytěsnit také já a když jsem ve svém studiu s klienty, tak samozřejmě taktéž.
Proč se o tomto zmiňuji?
Protože mou mysl někdy čas od času upoutá tendence druhých příliš často hodnotit dualisticky. A tento jev je v bytostech tak zakořeněný, že se jej těžko zbavujeme. Avšak jde to. Mysl je energie tvárná a neustále se transformující, schopná podmanit se a přijímat nové vzorce.
Proto pokud přemýšlíte, jestli byste na masáž nebo povídání měli přijít nebo neměli. Přijďte.
A že byste se možná styděli za to, co řeknete, o čem si promluvíme a že byste byli upřímní? Nebo že by vás ovládly obavy z toho, že mluvíme o něčem, o čem se nemluví?
Vypustíme-li dualistický náhled, to znamená přestaneme ostatní bytosti, události a vlastnosti řadit do předem stanovených vlastností a tyto vlastnosti následně vnímat někdy pozitivně a někdy negativně – dualisticky, pak dojdeme k závěru, že to co se děje, je univerzální jednota. A jako na univerzální jednotu nahlížím na okolí také já. Proto situace nehodnotím, nepřilepuji k nim dualistické vlastnosti, jen se snažím hledat v nich správný náhled a rozkrýt takzvanou buddhovskou podstatu. Compassion, nonviolence.
Jediné, co je na tomto příspěvku dualistické, je připojený portrét. Skládá se z černé a bílé a mnoha jejich jemných odstínů. Stejně jako naše čisté vědomí je překrýváno destruktivními emocemi vznikajícími na základě dualistického náhledu.