Kranio-sakrální biodynamika neboli Cranio-Sacral Biodynamics, je příjemnou regenerační, relaxační a autoregulační metodou. Je vhodná pro dospělé, děti i těhotné ženy. Provádí se v oblečení na lehátku vleže na zádech. Má nezanedbatelné účinky na zdraví těla i duše. Tato metoda zahrnuje práci na lebce, trupu i končetinách a je nesmírně příjemná.

Principem kraniosakrální terapie je tedy co nejjemnějším způsobem učinit velké a podstatné pozitivní změny. Vysokou účinnost této jemné, ale vytrvalé a trpělivé síly lze vysvětlit na těchto příkladech: Malá křehká rostlinka prorazí tvrdou zem i asfalt silou jemnou, ale vytrvalou. Totéž platí o vodě, která podemílá jemně a vytrvale i skalnatý břeh, zatímco vytesat do skály koryto tvrdou silou je podstatně těžší a viditelný výsledek není tak přirozený. Navíc skála není ve výsledku tak hladká a jsou na ní viditelné stopy násilí.

Kraniosakrální biodynamika pomáhá například při:

  • bolestech a potížích nejrůznějšího původu dospělých i dětí
  • potížích spojených s nervovým systémem, mrtvění končetin apod.
  • potížích psychosomatického původu
  • bolestech kloubů a páteře (např: artróza, skolióza, výhřezy plotének, ústřel, atd.)
  • bolestech hlavy bez medicínsky zjištěné příčiny, migrény
  • dýchacích potížích, astmatu, alergiích bez prokázané příčiny
  • pooperačních bolestech blíže nezjištěných příčin
  • detoxikuje, harmonizuje
  • PMS, hormonální poruchy, noční pomočování
  • poruchách rovnováhy a koordinace pohybů, závratích, křečích, ticích
  • různých poruchách zraku, sluchu, které se nelepší klasickou léčbou
  • potížích způsobených utlačením nervů nebo špatným prokrvením některé části mozku včetně následků mozkových příhod (pozor, terapie může být zahájena až po několika měsících po rekonvalescenci z mozkové příhody! – viz kontraindikace)
  • vysokém/nízkém krevním tlaku
  • poruchách učení, koncentrace, hyperaktivitě
  • problémech s otěhotněním, impotence
  • v těhotenství
  • zpracování porodního traumatu
  • podpoře léčby závislostí
  • posílení celkové imunity a vitality organizmu
  • stres, chronické únava, nespavost

Kraniosakrální biodynamika má silný relaxační a je velmi vhodná jako součást procesu osobního a duchovního růstu a pro pocit pohody a štěstí.

Tato metoda je zcela bezpečná i pro děti, nemůže klientovi ublížit. Kontraindikací je pouze těžší akutní úraz, čerstvá operace hlavy, mozku či páteře a zejména podezření na krvácení do prostoru lebky. Žádné jiné kontraindikace nejsou známy. Po úplném doléčení výše zmíněných příhod, nemocí, úrazů a operací je naopak kraniosakrální terapie velmi vhodné a užitečné zařadit. Terapeut pracuje vždy v souladu s biorezonancí těla. Tato metoda není invazní, nemanipuluje s klientem, nedělá nic, co organizmus sám nechce, naslouchá mu a nikdy nejde proti němu a uvádí jej komplexně do rovnováhy, nikoli pouze jeho část.

V literatuře se dočtete, že v kranio-sakrální terapii (CST terapii) se využívá kranio-sakrálního rytmu, což je frekvence pulzace mozkomíšního moku. Kraniosakrální rytmus je nadřazen dechu i srdečnímu tepu a všem pochodům v těle, mysli i podvědomí. Dá se říci, že tento rytmus je hlavním ukazatelem a korektorem kvality fungování našeho vnitřního počítače řídícího veškeré procesy. Proto hovoříme o autoregulačním systému. Klient leží a vnímá jemné doteky na hlavě a na těle (většinou i přes oblečení).

S čím pracuji při kraniosakrální biodynamice?

Podstatnou roli v tom na fyzické úrovni hraje produkce a vstřebávání mozkomíšního moku „z a do“ cévního systému, „z a do“ prostoru dutiny tvrdé pleny mozkové, kde se nachází mozek a mícha, kterou mozkomíšní mok neustále omývá. Mozkomíšní mok neboli likvor je zjednodušeně řečeno čirá tekutina – extrakt (výtažek) z krve určitých kvalit potřebných pro udržení rovnováhy v prostoru, v němž „plave“ mozek a mícha. Kraniosakrální rytmus je „tepová“ frekvence nervové soustavy ovlivněná cirkulací mozkomíšního moku, která se přenáší do tkání a ovlivňuje pohyby buněk a mezibuněčných prostor, které lze jemnou palpací vnímat.

Touto „fluktuací“ mozkomíšního moku v prostoru tvrdé pleny mozkové vzniká uzavřený hydraulický systém, kde se neustále střídá jemný přetlak a podtlak díky měnícímu se objemu této tekutiny, čímž se likvor neustále občerstvuje a tím i mozek, mícha a potažmo cévní i nervový systém.

Střídání přetlaku a podtlaku je vnímatelné dotekem, protože hýbe (logicky), i když velmi jemně, s lebkou (jednotlivými lebečními kostmi) i páteří a tento pohyb se následně přenáší z centra do všech okrajových částí a i vnitřních orgánů ve vlnách. Zde všude jsou citlivé nervy. Takto organizmus „dýchá“ a toto se děje v pravidelných cyklech, o nichž jsme již hovořili již výše, a ty nejsou závislé na aktuální fyzické zátěži (na rozdíl od krevního tepu a plicního dechu). Tento kraniosakrální „dech“ je tak jemný (ač nesmírně významný), že jej prakticky nelze vidět, a pokud se na něj přímo nezaměříme, tak jej vůbec nevnímáme. Jeho kratší cykly probíhají v rámci delších cyklů, podobně, jako se střídá den a noc v rámci ročních období.